Stáž nemusí studentovi přinést jen první zkušenost se skutečným výzkumem. Může být také začátkem dlouhodobé spolupráce. Většina dnešního výzkumného týmu Dana Kytýře z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky, včetně několika docentů, začínala právě jako stážisté. V rozhovoru popisuje, co obnáší příprava smysluplné stáže, proč je důležitější motivace než vstupní znalosti a proč se čas věnovaný mladým kolegům může výzkumnému týmu mnohonásobně vrátit.
Jaká byla tvoje motivace k tomu začít vypisovat stáže pro vysokoškolské studenty?
Když se podíváme do více než dvacetileté historie mé vědecko-výzkumné činnosti, po celou dobu jsem vedle výzkumu také učil na ČVUT a vedl závěrečné práce studentů. Řada z nich v rámci svých projektů nebo kvalifikačních prací absolvovala stáž na ÚTAM. Někteří následně získali částečný pracovní úvazek a v současnosti většina mého výzkumného týmu – včetně několika dnešních docentů – začínala právě jako stážisté.
V tomto ohledu je pro mě Centrum Radius spíše platformou, která formálně zastřešuje a rozšiřuje systém stáží, jenž u nás dlouhodobě funguje. Nejde tedy o zcela novou aktivitu, ale o další možnost, jak studentům nabídnout kontakt se skutečným výzkumem a zároveň poznat potenciální budoucí kolegy.
Kolik stážistů již prošlo tvými laboratořemi?
Pokud počítám pouze stáže realizované ve spolupráci s Centrem Radius, prošlo našimi laboratořemi přibližně deset stážistů. Když ale započítám i studenty, kteří u nás absolvovali stáže v rámci závěrečných prací, výzkumných projektů nebo jiných vzdělávacích programů, dostáváme se za dobu mého působení přibližně ke třiceti studentům.
Přesné číslo bych dnes už asi dohledával obtížně, ale důležitější než samotný počet je pro mě skutečnost, že řada těchto studentů s námi zůstala v kontaktu i po skončení stáže a někteří se později stali součástí našeho výzkumného týmu.
„Ideální stáž není jen ukázkou výzkumu, ale příležitostí, kdy se student stává jeho aktivní součástí.“
Co nejvíc oceňuješ na spolupráci s Centrem Radius, co tobě jako garantovi tahle spolupráce přináší?
Centrum Radius poskytuje transparentní a dobře organizovaný rámec, díky kterému lze stáže realizovat jednotným a pro studenty srozumitelným způsobem. Zároveň umožňuje oslovit i studenty, kteří by se o možnostech stáže na našem pracovišti jinak nemuseli dozvědět. Právě v tom vidím hlavní hodnotu této spolupráce.
Co pro tebe vždycky je při přípravě stáže (téma, koncept) nejjednodušší a co naopak nejnáročnější?
V našem případě jsou témata stáží obvykle poměrně snadno definovatelná, protože vycházejí přímo z aktuálně řešených výzkumných úkolů. Vzhledem k velikosti našeho týmu i specializaci používaných experimentálních metod se snažíme, aby stáže nebyly oddělenou aktivitou, ale přirozenou součástí probíhajícího výzkumu.
Současně je právě tohle také nejnáročnější část přípravy stáže. Je potřeba najít takový rámec a konkrétní náplň práce, aby byly aktivity srozumitelné, přínosné a zajímavé pro studenta s jeho dosavadními znalostmi a zkušenostmi, a zároveň aby jeho práce měla skutečný význam pro řešený výzkumný úkol. Ideální stáž totiž není jen ukázkou výzkumu, ale příležitostí, kdy se student stává jeho aktivní součástí.
Máš díky stážím zkušenost se studenty z českých i zahraničních univerzit, vidíš mezi nimi nějaký zásadní rozdíl?
Kromě studentů z českých a amerických univerzit jsme v rámci stáží spolupracovali také se studenty z několika dalších evropských zemí. Přesto nemohu říct, že bych dokázal identifikovat nějaký zásadní rozdíl mezi českými a zahraničními stážisty.
Z mé zkušenosti jsou rozdíly mezi jednotlivými osobnostmi, jejich motivací, samostatností nebo přístupem k práci mnohem větší než rozdíly vyplývající ze země či univerzity, odkud přicházejí. Mezi studenty najdeme velmi talentované, zvídavé a aktivní jedince bez ohledu na jejich národnost, stejně jako studenty, kteří potřebují výrazně více vedení a podpory. Právě individuální přístup proto považuji za mnohem důležitější než původ studenta.
Když se studenty bavíš, co je podle tebe nejčastěji motivuje jít na stáž právě do Akademie věd?
Významnou skupinu stážistů tvoří studenti, kteří se již během studia zapojili do výzkumných aktivit na pracovištích, se kterými dlouhodobě spolupracujeme. V takových případech lze stáž na ÚTAM vnímat do určité míry jako formu akademické výměny, která bývá doporučena jejich školiteli nebo vyplývá z probíhající odborné spolupráce.
Současně ale vnímám jako velmi důležitý faktor přirozenou zvídavost studentů. Mladí kolegové často chtějí lépe porozumět tomu, jak vznikají data a výsledky, se kterými pracují v rámci svých projektů. Stáž jim umožňuje poznat celý proces od experimentálního měření až po interpretaci výsledků a získat širší pohled na výzkum, jehož dílčí část už znají ze svého domovského pracoviště.
Vzpomeneš si na nějakého stážistu nebo stážistku, kteří tě opravdu překvapili nebo jejichž příběh ti utkvěl v hlavě?
Jak už jsem zmínil, několik současných klíčových pracovníků oddělení biomechaniky začínalo právě jako stážisté. Spolupráce s těmito kolegy je pro mě dnes profesně i lidsky velmi důležitá, a právě jejich příběhy proto vnímám jako nejvýraznější příklady dlouhodobého přínosu stáží.
Pokud jde o studenty, se kterými jsme po skončení stáže dále nespolupracovali, nevzpomínám si na žádný konkrétní mimořádný příběh. To ale nevnímám negativně – cílem stáže není nutně vychovat budoucího výzkumníka. Pro mnoho studentů představuje především příležitost poznat výzkumné prostředí, získat nové zkušenosti a ověřit si, zda je podobná kariérní cesta oslovuje.
Jak vedení stážisty v praxi vypadá z hlediska času a organizace? Jak je to časově náročné?
Vědu a výzkum lze plánovat jen do určité míry. Plán je samozřejmě nezbytný, ale realita často přináší neočekávané změny – zpoždění dodávek vzorků, technické komplikace nebo naopak urgentní úkoly, které je potřeba řešit přednostně. Proto je při přípravě stáže důležité mít nejen základní plán, ale i několik alternativních scénářů.
Z organizačního hlediska je proto vedení stážisty poměrně náročné. Nestačí pouze připravit odborné zadání, ale je potřeba zajistit, aby měl student po celou dobu stáže smysluplnou náplň a aby se mu mohl někdo dostatečně věnovat. To zahrnuje nejen mentoring a odborné konzultace, ale také praktické zapojení do experimentů a dalších aktivit, které studentovi pomohou pochopit, jak jeho práce zapadá do širšího rámce řešeného výzkumného úkolu.
Právě tato přímá zkušenost s reálným výzkumem je podle mě jednou z největších hodnot stáže, ale současně také důvodem, proč je její příprava a organizace časově náročná.
Jak si má podle tebe člověk představit začátek spolupráce se stážistou, který přichází hlavně s teoretickými znalostmi?
U samotného předpokladu rozsáhlých teoretických znalostí bych se trochu zastavil. Vnímám je spíše jako vítaný bonus než očekávaný standard. Je třeba si uvědomit, že většina stážistů přichází na pomezí bakalářského a magisterského studia, zatímco výzkumná témata i používané metody bývají velmi specifické. Nelze proto očekávat, že student bude mít již na začátku hlubší znalosti přímo v dané oblasti.
Za klíčové považuji osobní kontakt ještě před samotným zahájením stáže. Velmi se mi osvědčil model krátké návštěvy pracoviště nebo jednodenní „předstáže“, během které si obě strany mohou vytvořit poměrně dobrou představu o očekáváních, náplni práce i způsobu spolupráce. Student získá lepší představu o prostředí a tématu stáže, zatímco školitel může lépe odhadnout jeho dosavadní zkušenosti, motivaci a oblasti zájmu.
Samotný začátek spolupráce pak bývá především o postupném seznamování s problematikou, používanými metodami a širším kontextem řešeného výzkumu. Mnohem důležitější než konkrétní vstupní znalosti je podle mé zkušenosti ochota učit se novým věcem, klást otázky a aktivně se zapojit do práce týmu.
Co bys řekl kolegovi, který váhá, jestli má stáž vypsat?
Pokud už o vypsání stáže kolega uvažuje, doporučil bych mu, aby to určitě vyzkoušel. Současně je ale potřeba počítat s tím, že vedení stážisty vyžaduje čas, kterého se ve výzkumu zpravidla nedostává nazbyt.
Doporučil bych začít postupně a nemít hned od začátku přehnaná očekávání. Dobrou cestou může být kratší nebo méně intenzivní stáž, kterou lze v případě oboustranné spokojenosti později prodloužit. Takový přístup umožní získat zkušenosti jak školiteli, tak studentovi, aniž by na sebe některá ze stran vytvářela zbytečný tlak.
Po určité době si každý vytvoří vlastní představu o tom, zda mu tento způsob práce vyhovuje a v jakém rozsahu je schopen se stážistům věnovat. Přesto si myslím, že možnost předávat zkušenosti další generaci studentů za tuto investici stojí.