V Laboratoři biofyziky Fyzikálního ústavu AV ČR se potkali dva mladí vědátoři, aby pronikli do tajů chování jaterních rakovinných buněk pod vlivem mechanických sil.
Riccardo, student z Itálie, má za sebou bakaláře z molekulární biologie v Padově a svůj gap year tráví sbíráním zkušeností napříč Evropou – od stáže zaměřené na mořské savce v Řecku po rakovinné buňky v srdci Prahy.
Amélie pochází z Prahy a momentálně studuje biomedicínu na King’s College v Londýně. S Akademií věd má už bohaté zkušenosti. V rámci programu Otevřená věda pracovala na výzkumu rakoviny plic v Biocevu a se svým projektem program vyhrála.
V laboratoři pracují bok po boku a sdílí své zahraniční zkušenosti i nadšení pro vědu.
Co máte v laboratoři na starosti?
Riccardo: Upřímně, neřekl bych, že máme nějakou velkou zodpovědnost, spíš jsme tu od toho, abychom pomáhali, kde je potřeba, a přitom se učili. Já třeba pomáhám s běžným chodem laborky. Udržuju pořádek, hlídám, aby bylo všechno správně připravený, a sem tam se dostanu i k pokročilejším metodám, jako je western blot nebo průtoková cytometrie.
Teď se hodně věnuju analýze dat. Máme nasnímané obrázky z mikroskopu a já z nich zkouším vytáhnout co nejvíc informací a pochopit, co se tam vlastně děje.
Amélie: Mně mnohem víc vyhovuje práve v laborce se vzorkama než sezení u počítače. Ve čtvrtek jsem strávila čtyři hodiny jenom u mikroskopu a byla jsem úplně ve svým živlu. Riccardo je víc na data, já si zas užívám, že si můžu osahat různé techniky a zkoušet si nový metody a postupy.
Pozorujete nějaký rozdíl mezi vědeckým prostředím tady a vědeckým prostředím v Padově, Londýně?
Riccardo: Těžko říct, protože v Itálii jsem zatím pracoval jen v univerzitních laborkách. Ale musím říct, že tým tady je fakt super. Věřím, že i v Itálii by to bylo dost podobné, ale neměl jsem tu zkušenost.
Amélie: V UK jsem zatím dělala hlavně v nemocnicích, což je úplně jiný svět než výzkum na Akademii. Ale jinak mi to nepřijde zas tak rozdílný. Co je ale fakt znát, je technologická úroveň laboratoří. V Londýně mají mnohem modernější vybavení a přístroje. Když jsem třeba viděla, jak to vypadá ve Pfizeru, úplně jsem si řekla: wow, tohle je fakt jiná liga.
Jste se stáží spokojení?
Riccardo: Je to fakt skvělý. Baví mě, že si můžu osahat skoro všechny úkony, které vědci dělají. Od základních věcí jako je udržování chodu laborky až po složitější metody, analýzu dat nebo komunikaci s ostatníma vědcema a veřejností. Každej den je jinej a učím se hrozně moc. A hlavně mi to dává denní režim, nechci léto jen proležet doma, takže mi to fakt vyhovuje.
Amélie: Já jsem za tuhle příležitost mega vděčná. Většina lidí v prváku se do laborky ani nepodívá a já se podílím na reálným výzkumu. To je to pro mě velká čest.
Nejvíc oceňuju, jak nás berou v týmu – nejsme tu jen do počtu. Nedávají nám nějaký zbytečný úkoly, ale fakt nás zapojují do práce. Cítím se jako součást týmu. Jasně, ty těžší techniky si nechávají pro sebe, což je logický, ale jinak máme dost prostoru. Nečekala jsem to a jsem za to fakt ráda.
Byli byste otevření absolvování dalších kariérních příležitostí v České republice?
Riccardo: Proč ne. Teď jsem full focused na tuhle stáž a potom mě čeká magisterský program v Bernu, ve Švýcarsku. Co bude pak, uvidím. Chtěl bych na doktorát, ale kde, to zatím netuším. Třeba se do ČR jednou vrátím.
Amélie: Já asi ne. Londýn je teď moje hlavní priorita – chci tam zůstat co nejdýl. Najít si práci, žít v klidu a zvládat školu.
Doporučili byste stáž v České republice dalším studentům?
Riccardo: Určitě, už jsem to dokonce i udělal. Kamarádka z Itálie hledala stáž a máme podobný background, tak jsem jí řekl, že to může zkusit tady na FZU.
Amélie: Jasně. Vlastně je tu mnohem víc příležitostí na to získat stáž, než v Londýně. Tam berou na stáže většinou až ve třetím ročníku a prváci mají smůlu. Takže to říkám i kámošům ze střední nebo z vejšky.