doc. RNDr. Barbara Zitová, Ph.D. působí vÚstavu teorie informace a automatizace Akademie věd České republiky, kde se kromě vědecké práce věnuje také koordinaci studentských stáží. V Centru Radius se podílí na propojování studentů s vědeckým prostředím.
Co ÚTIA přesvědčilo, aby se do Rozvojového centra Radius zapojil? S jakým očekáváním jste do spolupráce vstupovali a naplnilo se?
Studenty jsme u nás měli vždycky, ale většinou přišli „náhodou“, přes přednášku nebo přes známého. Radius nám nabídl cestu k lidem, kteří by nás sami nenašli, třeba z jiných fakult nebo z oborů, kde se o zpracování obrazu tolik nemluví.
Co stážisté přinášejí Vám a vašemu pracovišti? Stává se, že díky nim získáte jiný pohled na problém, který už nějakou dobu řešíte?
Přinášejí energii a často otázky, které už si neklademe. Student se zeptá „a proč to neděláte takhle?“ a občas zjistíte, že na to vlastně dobrou odpověď nemáte. Často také přicházejí s aktuálními nástroji, třeba s novými knihovnami pro hluboké učení, které si osvojují rychleji. Tahle výměna funguje oběma směry: my přispějeme matematickým základem a zkušeností, oni čerstvým pohledem.
Když k Vám přijde nový stážista, jak vypadají jeho první týdny? Zapojí se rovnou do reálného projektu, nebo nejdřív prochází určitou fází zaučení?
Úplně bez zaučení to nejde, ale snažíme se, aby netrvalo dlouho. První týden či dva se student seznámí s tématem, projde si pár klíčových článků a vyzkouší si náš software a data. Hned od začátku ale ví, na čem bude pracovat a proč, takže se nejedná o samoúčelná cvičení. Poměrně brzy dostane konkrétní dílčí úkol v rámci reálného projektu.
Zpracování obrazu je poměrně specializovaný obor. Může u Vás začít i student, který s ním zatím nemá zkušenosti, nebo jsou potřeba určité vstupní znalosti?
Ano, určitě. Zkušenost se zpracováním obrazu neočekáváme, to je právě to, co se u nás naučí. Hodí se základy programování (ideálně Python nebo Matlab) a chuť přemýšlet. Matematika z prvních ročníků, tedy lineární algebra a analýza, bohatě stačí na začátek, zbytek se doplní za pochodu. Důležitější než vstupní znalosti je zvídavost a vytrvalost, protože ve výzkumu věci napoprvé většinou nefungují.
Kolik prostoru dostává stážista pro vlastní nápady a směřování projektu a nakolik pracuje podle předem stanoveného zadání?
Na začátku je zadání spíš pevnější, protože student potřebuje nějaký rámec, aby se v tématu neztratil. Jakmile se zorientuje, prostor se rozšiřuje. Když přijde s vlastním nápadem, rádi ho vyzkoušíme, i když si nejsme jistí, že vyjde. Přesně tak totiž výzkum funguje. Ideální je, když se zadání během stáže postupně stane i jeho vlastním.
Centrum Radius klade důraz na flexibilitu stáží a umožňuje i práci z domova. Co ale podle vás student získá tím, že chodí přímo na pracoviště a je součástí výzkumného týmu?
Z domova se dá dobře programovat nebo číst, ale výzkum je hodně o rozhovorech. Jde o tu chvíli u kávy, kdy se zeptáte kolegy, a on vám za pět minut ušetří týden práce. Na pracovišti student vidí, jak se o problémech diskutuje, jak se píše článek, jak se řeší neúspěch. Stane se součástí týmu, ne jen řešitelem úkolu. A to se na dálku přenáší jen velmi těžko.
Vzpomenete si na stážistu, jehož nápad, přístup nebo posun vás opravdu překvapil?
Je zajímavé pozorovat, jak dnes s AI pomocí se studenti rychle vpraví do problému a sice ze začátku vlastně neví moc co přesně dělají, ale v rámci debat o problému i to časem přijde. V létě u nás byli dva studenti z USA, a přesto že na začátku o forenzních aplikacích nevěděli vlastně nic tak na konci dávali v oddělení přednášku a vůbec to první tápání nebylo vidět
Co byste řekla studentovi, kterého stáž láká, ale má pocit, že na obor, jako je zpracování obrazu nebo AI, zatím nemá dost matematiky, zkušeností nebo sebevědomí?
Ať to zkusí. Ten pocit má na začátku skoro každý, včetně lidí, kteří dnes dělají výzkum naplno. Nikdo od stážisty nečeká, že bude všechno umět. Stáž je právě místo, kde se učit a kde se chybovat smí. Matematika se dá doplnit, když víte, k čemu ji potřebujete, a to se pak učí mnohem líp než na zkoušku. A sebevědomí přijde samo, jakmile uvidíte, že něco, co jste napsali, opravdu funguje na reálných datech.
Ne každý stážista nakonec zamíří do vědy. Co si podle vás může student ze stáže u Vás odnést, i když se později rozhodne pro úplně jinou kariérní cestu?
Hodně. Naučí se pracovat na otevřeném problému, u kterého nikdo předem nezná správnou odpověď, a to je ve firmách stejně cenné jako ve vědě. Naučí se kriticky vyhodnocovat výsledky, nevěřit prvnímu dobrému číslu a srozumitelně vysvětlit, co udělal. A k tomu získá praktické dovednosti ze zpracování obrazu a umělé inteligence, o které je dnes zájem prakticky všude, od medicíny po průmysl.
Co byste poradila ústavu, který zvažuje, zda se do Centra Radius zapojit a jeho prostřednictvím začít vypisovat stáže?
Ať do toho jde, ale s tím, že stážista potřebuje čas. Nejdůležitější je mít na pracovišti někoho, kdo se mu opravdu bude věnovat, alespoň zpočátku. Vyplatí se připravit téma, které je dostatečně konkrétní, aby se v něm student rychle zorientoval, a zároveň napojené na skutečný výzkum. Věřím, že investice se vrátí, a to nejen v podobě budoucích doktorandů.